Jak bylo na GIRO

Několik pádných důvodů proč neváhat a na vlastní oči spatřit. Neváhat a na vlastní kůži tuto jedinečnou atmosféru všemi póry nasát...

Na letošní 92.ročník Gira vyjíždí zánovní obytný vůz Ford Rimor cykloklubu Mike v téměř pánské jízdě. Svou přítomností toto homogenní seskupení pánů cyklistů narušuji (jako osmá a tedy poslední v sestavě). Než o cyklisty-závodníky mi jde víc asi o ta jezera a hory. Ale na pestrý peleton cyklistů, hrající všemi barvami, jsem zvědavá taky.

V sobotu 16.5. zakotvíme u jezera Iseo blízko města Bergamo. Osmou etapou, vedoucí z Morbegna právě do Bergama, se závodníci přehoupnou přes Colle del Gallo (763 m) = magnet pro davy příznivců a nadšenců silniční cyklistiky. Ani my nesmíme chybět... 

O růžový trikot vedoucího závodníka málem přišel Danilo di Luka - nechal si při stoupání na Colle del Gallo ujet silnou skupinu. Jen díky práci svého týmu nakonec ztrátu vymazal. Dodatečně se dovídáme o dnešním vítězi, o Bělorusu Konstantinu Sivcovi. A taky, bohužel, o tragédii - jako zázrakem přežil při sobotní osmé etapě španělský cyklista Pedro Horrillo. Po pádu do 60 metrů hluboké střže si zranil hlavu, zlomil dva obratle, nohu i žebra (lékaři byl nakonec 2 dny udržován v umělém spánku; nyní je závodník mimo ohrožení života).

Návratově do kempu příjemně obkroužíme hladinu celého Lado d' Iseo. Částečně po malebné cyklostezce v bezprostřední blízkosti jezera. A prvních 73 kilometrů z naší akce Gira máme v kapse.

Lado d' Iseo je čtrvté největší severoitalské jezero, původu ledovcového. V jeho středu se nachází největší ostrov ze všech italských jezer (Monte Isola), mimo to i dva ostrovy menší.

Další den, nedělní ráno 17.5., to u jezera Iseo balíme a hurá do Milána! Hlavního města Lombardie a druhého největšího města Itálie. Tam se odehraje v pořadí devátá cyklistická etapa Gira.

Marek a já se svezeme až do města s Michalem, řidičem a naším lídrem v jedné osobě. Ostatních 5 chlapců to bere do Milána po ose kolmo. Sraz máme až o páté odpolední před hlavním vchodem Centrálního vlakového nádraží. Naše trojice stačí nejenom několikrát potkat závodníky Gira pěkně pospolu v hlavním peletonu, ale i na kolech objet některé významné památky.

A tak si fotíme milánský svatostánek opery a metu všech pěvců - Teatro alla Scala 3.srpna oslaví 230 let od svého slavnostního otevření. Kdo by hledal velkou a výstavnou budovu, bude lehce zklamán. Divadlo sice pojme téměř 3000 návštěvníků, ale zvenčí se tváří nenápadně a tak trochu i omšele.

S nemalým obdivem hledíme na velkolepou gotickou katedrálu se sochou Madony na nejvyšší věži (108,5 metrů). Madona sama je symbolem města Milána. Střechu dómu lemuje 135 věžiček, mnoho plastik a chrličů. Fasáda obsahuje prvky gotiky, renesance a neoklasicismu. Stavba milánské katedrály byla zahájena v polovině 14.století, ale dokončena až o 500 let později. Za celou tu dlouhou dobu nedošlo k odchýlení od původního gotického stylu.

Na témže náměstí Piazza Duomo nás silně zaujme zastřešená galerie Viktora Emanuela. Průchodem touto skvostnou obchodní pasáží se dostaneme na náměstí Piazza P.Marino, před divadlo La Scala. Nelze minout důstojnou sochu mystického génia Leonardo da Vinchi, umístěnu právě naproti divadlu.

Přesně v 17:00 se všech nás osm cyklistů schází před Centrální železniční stanicí (Milano Centrale). Mnohými je toto nádraží označování jako "nejkrásnější vlakové nádraží na světě". S výstavbou podle návrhu architekta Ulisse Stacchini se započalo v roce 1912. Jednotný architektonický styl zde nebyl definován - jedná se o směs různých proudů, důraz je kladen zejména na svobodu projevů, částečně pod vlivem art deco. 

Plni různorodými dojmy vyhledáme v teplém až dusném milánském podvečeru naše obytné autíčko, naložíme kola a už frčíme vstříc Savojským Alpám. Cílem je tentokrát teritorium francouzského pevnostního města Briancomu, cca 10 km od italských hranic. Zde nakonec nacházíme azyl v jednom z otevřených kempů za městem.

Pondělí 18.5. nás rozdělí na dvě základní skupiny - jedna míří na legendární Col d´ Izoard (2361 m), druhá hodlá prozkoumat některé z malebných okolních horských údolí. Na Izoard nakonec naši cyklisté nedojedou - pro množství sněhu průsmyk uzavřen. A tak individuálně či v menších skupinkách po dvou objevujeme údolní krásu Savojek. Nejvíce toho uvidí, vyfotí a kamerou natočí Kalimero. Nejprve zjistí, že na Izoard to nejde. Tak postupně prošmejdí přírodní park Freissinieres s kaskádovitými vodopády a na popud naší nadšené sms-zprávy v dalším údolí stihne vyjet až horské chatě na Madame Carle (1874 m). Ve sněhovém obložení zde začíná Národní park Les Ecrins a kousek odtud je to k ledovci, co by kamenem dohodil. Ten den ujede Kalimero kolem 130 km a nastoupá kolem 2200 metrů.

Danilo di Luca, lídr průběžného pořadí Giro d´ Italiaz týmů LPR, vyhrál v úterý 19.května desátou, 262 km dlouhou etapu z Cunea do Pinerola. Tato etapa je na letošním Giru vůbec nejdelší. Během ní (po dni volna) absolvovali cyklisté stoupání do nejvyššího bodu - lyžařského střediska Sestriére 2035 metrů nad mořem.

Tuto horskou prémii si nemohou naši chlapci cyklističtí nechat ujít. A tak absolvují délkou 115 km i převýšením přes 2200 m docela náročný cyklovýlet. Tam po ose Briancon, Col del l'Echelle (1766 m), Bardonecchia, Oulx, Sestriere. A zpátky pro změnu přes Montgenevre do Brianconu.

Netroufajíc si na takový výkon volím individuální vyjížďku postranními silničkami v horských svazích. I přes v kempu zapomenutou mapu se kupodivu slušně orientuji - projedu "Kalimerovo údolí"  (objevené Kalimerem v pondělí), stihnu relax u jezírka La Roche de Rame i krkolomější výstup ke kamenné věži s hodinami vysoko nad městem Argentiere (často nucena kolo poponášet).

Poslední den, středa 20.5. Silniční nezmaři Vláďa s Pavlem se rozhodnou přece jen proniknout zasněženým Col d' Isoard. Podaří se jim to a odměnou jsou unikátní fotozáběry průsmyku s vysokými závějemi.

Jarda důkladně prozkoumá historické jádro Brianconu, jednoho z nejvýše položených měst Evropy (1321 až 1388 m n.m.). 

Ostatní (Pepík, Marek, Kalimero) se rozptýlí po horských údolích a stráních nebo volí odpočinek (Michal) s plaváním (Iva) v jarně chladných vodách jezírka La Roche de Rame.

Večer se vracíme do Čech. Plni zážitků, cyklisticky opálení, spokojeni. Já navíc se sílící myšlenkou, že ještě tak jednu dvě návštěvy Savojek a vyznám se tu... :-)

Zaznamenala Iva.