Jak jsme s Lenkou trávily první červnový víkend (pod taktovkou novináře a divadelního kritika JPK) - ŠUMNÉ BRNO

Byla to akce nejenom znamenitá, krásná (pro ducha i tělo), ale i náročná (pro tělo i ducha). Tak třeba obleky - 1)večerní společenský do Městského divadla Brno, 2)civilně ležérnější do Divadla Husa na provázku a 3)cyklistické hadříky pro denní pohyb na kole (k tomu patřičné obutí... ). A co teprve přesuny z bicyklů do sprch a ze sprch do stánků kulturních a... a tak dále.
Náležitě divadelně vyšvihnuti se setkáváme ve foyer o pátečním večeru. Však na divadelních prknech "Tři sestry" a jejich vícečetný pánský doprovod oděni taktéž v nádherné kostýmy.
A.P.Čechov jako bytostný ironik údajně nesnášel sentimentální prezentaci své hry a "sklon ruské duše k sebedojímání". Osobně se mi líbí Čechův vzkaz ruskému lidu: "Podívejte se na sebe, jak hloupě, špatně a nudně žijete. Nad čím je tu třeba plakat?"
Tento hektický pátek završen (ne)plánovaně velkolepým ohňostrojem nad městem (k oslavám 140 let od vzniku městské hromadné dopravy v Brně) a ryze plánovaně naším malým posezením ve vinárně.

Sobotní snídaně před sedmou ranní v prostoru recepce hostelu Fléda. Přicházím s Lenkou jako poslední - zbydou na nás místa na vysokých seslích u báru. A tak konzumujíce dle našich požadavků zdravou a současně chutnou krmi hledíme na bohatý výběr alkoholických nápojů a necháváme se unášet představou... ;-)
Náležitě cyklisticky upraveni se chystáme naproti dnešním zážitkům. Ale co ty botičky, Pepí? No jo, cyklistické tretry zůstaly doma v Praze. Možná tak trochu úmyslně? Protože Pepí K. s námi dnes v sobotu nejede a koupí si nové nášlapy - oboustranné, tudíž i pro botu bez kufrů. A stihne ještě úspěšné testování v sólo cyklojízdě.
K dnešnímu výletu se nablížíme vlakem. Přidává se k nám náš brněnský kamarád Honza M. Na vypůjčeném kole, když nedávno na Šumavě ze svého kola zn. Apache udělal Apače dva (t.j. přerazil rám kola vejpůl - ten jednoduše praskl). Coby vlakový strojvůdce vede nás Honza na nástupiště brněnského nádraží zadem. Ačkoliv převlečený za cyklistu udělá na kulaťoučkou paní průvodčí dojem a cesta vlakem ubíhá víc jak příjemně. Největší úspěch má však historka "Důvod, proč zastavit na 10 minut mezinárodní rychlík" (patří mezi tzv. historky fekální a od Šumného Brna v této kategorii jednoznačně zaujímá 1.místo). :-))
Ždánický les se jako náhražka Bílého potoka osvědčil. Bez avizovaných přívalových dešťů projíždíme úžasnou, pozdně jarní osvěžující zelení. Pohlazení pro tělo i duší. Les se nachází na jihu Moravy v oblasti Středomoravských Karpat. Dominuje buk lesní, méně zastoupen dub zimní a lípa srdčitá. Mimo jiné protneme i nejvyšší vrchol, jež zove se U Slepice (438 m). Poblíž možno najít ropné vrty.
Vydatně a chutně poobědváme v hostinci v Újezdu u Brna, kola uschovaná v bezpečí tamního dvora. Tzv "Jantarová stezka" nás dovede k soutoku Svitavy se Svratkou a posléze až do Brna.
V centru moravské metropole se přichomejtneme k defilé historických vozidel městké dopravy. Děje se podobně jako páteční ohňostroj v rámci oslav 140 let od vzniku hromadné dopravy v Brně. Obdiv od nás všech, nejenom těch se zálibou či zaměstnáním v technice.
Brňák Honza M. nás nakonec provede jednou z postranních ulic po poměrně krátké cyklostezce. Je jedinou v centru města Brna. Ve srovnání je na tom tedy Praha ještě dobře...
Celkem ujeto něco kolem 80 km.
A večer Divadlo Husa na provázku na brněnském Zelném trhu. V 19:00 derniéra představení Evangelium sv. Lukáše režiséra J. A. Pitínského. JPK nás upozorňuje, že vstupenky zde nejsou číslovány. Jako velmi zdatní se prokáží Alena a Radek Volkovi. Do hlediště vniknou mezi prvními a celou třetí řadu vlevo, sedíc každý na jednom konci, drží jako reservé až do příchodu nás ostatních. Dobrá práce!
Evangelium je zneklidňující hra - originálně i aktuálně překládá biblický text, propojuje život apoštolů se životem obyčejných lidí v různých situacích, včetně těch hrůzných ve 20. století. Zážitek sugestivní, je o čem přemýšlet, o čem debatovat...

V neděli se našim cílům taktéž nablížíme vlakem. Vystoupíme v Adamově - mají tu vysokou pec z 18. století. A následují další architektonické či přírodní skvosty:
Pravěká jeskyně Býčí skála se svým charismatickým průvodcem (tajemným a nesmrtelným Keltem?), Mariánské poutní místo Křtiny s barokním kostelem od geniálního architekta Jana B. Santiniho Aichla.
V obci Rudice pak kaple sv. Barbory a větrný mlýn Větřák s expozicí speleologie, mineralogie a historie hornictví a hutnictví. Hned vedle mlýna se nachází informační centrum s možností občerstvení. Zde naše krátká zastávka na kávičku s pišingrem či nanukem.
A jede se dál na kole kolem Rudického propadání (do pekla?) - jde o druhý největší jeskynní systém České republiky.
Lehce zčeřená hladina rybníka Olšovce láká ke koupání - voda bude asi studená a tak odoláme a bez zastávky projedeme.
Za to chvíli postojíme v Senetářově před kostelem sv. Josefa - dokončen byl Ludvíkem Kolkem začátkem 70. let minukého století, tedy v dobách tvrdé normalizace. Vysvěcení se dočkal až o 30 let později. Zajímavé je tvárnění Křížové cesty akademickým malířem Mikulášem Medkem. Na druhé straně přes silnici s kostelem kontrastuje zachovalá chalupa s doškovou střechou.
Dál ukrajujem kilometry malebného Moravského krasu. Poobědváme v restaurační zahrádce blizoučko u propasti Macocha. Ta se svými 138,7 metry hloubky je největší propastí tohoto typu ve střední Evropě. A po obědě prakticky stále s kopce pohádkovými scenériemi Pustého žlebu kolem Punkevních jeskyní k vývěru Punkvy a kolem Skalního mlýna až do Blanska. Zde se někteří naši cyklisté odpojí a do Brna se vrací vlakem.
Je nás sedm, co pokračujeme na kole tzv. kopci zabijáky přes Olešnou, Šebrov, Kateřinu, Vranov - z dálky obhlédneme Mariánské poutní místo, klášter sv. Františka z Pauly. Jeho historie sahá až do 13 století.
JPK v superlativech chválí Babí lom, který nemůžeme minout a nemůžeme vynechat. Jde o pěšáckou vsuvku na kopec s nadmořskou výškou 562 metrů, kde od roku 1961 stojí rozhledna. Do příkrého vrchu se škrábeme nakonec pouze tři - Petr, Lenka a já. Ostatní hlídají kola. Babí lom je - jedním dechem - velkolepý, nádherný, úchvatný! Jeho vrcholová část je chráněná přírodní reservace v podobě skalnatého hřebene o délce 2,4 km a šířce 30 až 80 metrů. Dlouho předlouho naší trojici trvá, než překlopítá načervenalé křemenné slepence skalnatých výčnělků, nejroztodivnějších tvarů. Často i po čtyřech přelézáme obrovské balvany (já na nohou cyklistické tretry s kufry!). Když už se zdá, že rozhledna se vypařila a vůbec nebude, tu se ze zelených hvozdů vyloupne betonová štíhlá stavba. A přestože vysoká pouhých 15 metrů, nabízí kruhový rozhled do daleka. My tak spatříme velkou část Žďárských vrchů, Drahanské vrchoviny (vysílač na kopci Kojál) či Pálavu. A Brno, to šumné město moravské, jak na dlani! Z Babího lomu se nerozhlížíme sami. O zábradlí se opírá drobnější muž s brýlemi a kšiltovkou, prošedivělý, neurčitého věku. Kde se tady vza?!? Hraje si s bublifukem a vyfukuje duhové bubliny. Je trochu větrno a cosi magického ve vzduchu. My tři v cyklistickém, bez kol a pan Bublifuk. "Prosím, odložte na chvíli bubliny a vyfotografujte nás" podává Lenka tomu čtvrtému na rozhledně svůj foťák. A tak máme tu závěrečnou úžasnou fotku z NÚ Babího lomu. Pan Bublifuk nám ještě poradil zkratku, jak se dostat k našim kolům a vyhnout se tak dlouhému skalnatému hřebenu. A na cestu nám vykouzlil velikánskou tu nejduhovatejší bublinu.
Netrvá dlouho a překvapíme JPK a Alenu 8 z opačného směru odzadu. Tomáš a druhá Lenka už odjeli, tlačil je čas. A tak slovy klasika "bylo ná pět" a stačilo dojet přes Lelekovice (bydlela zde před odjezdem do USA Iva Bittová) a údolím Ponávky do Brna. U hostelu Fléda jsme něco před osmou večerní a natočeno máme cca 90 km.
P.S.
Tři sestry (Jana, Lenka, Iva) se vrátily do Prahy lehce před půlnocí. Unavené, ale nadmíru spokojené. I loučily se se slovy: "Do Moskvy? To né... Ale do Brna s JPK příští rok, to ano!"

Zpracovala Iva, částečně inspirována fotem s doprovodným textem od Lenky K.

Foto na rajčeti https://mariusz.rajce.idnes.cz/