Ještěd aneb Jak se plní sny.
16.07.2008 20:10
Každý máme své sny. Někdy zůstane sen snem, nesplněn dominuje našim představám. Jindy se zadaří a sen je šťastně uskutečněn.
Již léta má Lenka taky jeden svůj SEN: Přespat na vrchu hory Ještěd v místním hotelovém pokojíčku a následné ráno úspěšnou realizaci završit chutnou hotelovou snídaní.
Máme začátek července, prázdniny a dovolené se fofrem rozjíždějí. Praha se na víkend chystá k vylidnění, prostě všichni už jsou v Mexiku. I většina našich přátel, co s nimi podnikáme cyklovýlety je v trapu. Mnozí z nich dokonce v dalekém severském Norsku... A tak mě napadne - proč si neudělat výlet kolmo právě na Ještěd, po hektickém stoupání tam přespat, ráno bohatě posnídat... A Lenka by si konečně splnila ten svůj sen, no a já bych se na celém dobrodružství příjemně přiživila.
Ačkoliv měla Lenka úplně jiné víkendové plány, přetáhnout ji na "ještědskou změnu" nebylo vůbec těžké. Chytla se hned a svou typicky schopnou aktivitou telefonicky zabukovala na Ještědu poslední volný pokojík.
Prostě bud teď anebo nikdy. Jak jsme později zjistily, bylo opravdové štěstí, že volný pokoj ze soboty na neděli byl k mání. V sezoně bývá hotelová kapacita plně obsazena a reservé musí být více dnů dopředu. Navíc příští sobotu Ještěd slaví 35-té narozeniny https://www.jested.cz/web/hot-1-0-ce.php - jako unikátní stavební dílo, realizovatelné v druhé polovioně 60.let podle projektu architekta Karla Hubáčka. Bude to velká sláva s množstvím lidí a možnost ubytovat se prakticky nulová.
První červencovou sobotu nasedáme s Lenkou a svými bicykly do vlaku, abychom se k našemu cíli rychleji nablížily. Vystupujeme v Bakově nad Jizerou a pak už jen kolmo.
Přes Klášter Hradiště nad Jizerou, údolím pod Vicmanovským hřbetem a znovu ožívajícím Ralskem, bývalým to vojenským prostorem na Jabloneček. Na Pince v hospůdce se posilníme polévkou držkovkou a čerstvě grilovanou vepřovou pečínkou.
Proletíme Osečnou, abychom se v Křižanech nečekaně zaposlouchaly do country-melodií více i méně známých. To Občanské sdružení Křižanský trpaslík https://www.igenus.cz/clanky/liberecko-4/krizansky-trpaslik-vykouzli-v-podjestedi-novou-kasnu--2852/ pořádá Křižanský mejdan, na němž několik pozvaných kapel vyhrává k poslechu, ale i k tanci na malém provizorním parketu. To vše pod širým nebem. Houslista právě účinkující kapely je nám nějaký povědomý. Nu ano, je to ten z liberecké kapeli Mamut, co nám tak bravurně hrál na loňských narozeninových oslavách v Kryštofově údolí! Následně poznáváme i další muzikanty.
Zatímco se občerstvujeme ve stánku s ovocnými šťávami značky "Stará dáma", štíhlá jehla ještědské dominanty hluboko zabodnuta do temného mraku. Tam musí pršet a snad i čerti se ženit, pomyslíme si a dál usrkáváme lahodnou šťávu banánovou, jablkovou a posléze i ostružinovou. Netrvá však až tak dlouho, když se náhle rozjasní, rozsvítí a já světloplachá už štrachám v řiditkové brašničce, abych nasadila sluneční brýle.
Čas pokročil, vhodné opět to odpíchnout do pedálů a už bez přestávky dokončit poslední stoupání. Stoupání v úseku nekompromisně nejvýživnějším, ale takové to už obvykle bývá těsně před dosažením cílů...
Jsme nahoře. Vrchol hory Ještěd o 1012 metrech n.m. https://www.abante.cz/Jested-Hotel-Liberec-30-hotel-detail.php?lang=cz, ten Neználkův klobouk, jak s oblibou říkají Liberečtí, je dobyt.
A nad námi jen už to nebe, sytě modré, co mladíci ho někdy dávaj z lásky...
Viditelnost úžasná kol dokola, můžeme odečítat jednotlivé kopce, hory a pohoří. Lenka zapomněla doma foťák, ale to nevadí. Aby nám v nížinách věřili, necháme se vyfotit jedním příjemným pánem, který nás jako první poprosil, zda bychom ho na Ještědu nezvěčnili s jeho blízkými. Píšu čitelně naše mail-adresy a věřím, že příjdou krásné fotosnímky (do týdne přišly, opravdu povedené, i my dvě jsme tam pěkně - štěstí a radost z nás sálá, však jsme v ten moment taky šťastné a veselé byly a štastní lidé nemohou vypadat blbě).
Paní recepční nám ukáže, kam uložit kola v prostoru za kuchyní, podá klíče od pokoje a - a my už jen naplňujeme sen. Ten letitý Lenčin sen, jak jednou přijede na Ještěd, dostane klíče od útulného pokoje a kochá se úchvatnou vyhlídkou. Po osprchování a zkulturnění našich tělesných schránek (duše nemusíme, ty se dnes přímo nadpozemsky vznášej) jako odměnu objednáváme zmrzlinové poháry a kávičku. Z hotelové restaurace hledíme na světélkující Liberec v temnotách pod námi. Sen se stává skutečností a postele jsou akorát tak trvdé nebo akorát tak měkké? No, to už je fakt jedno, ale spí se v nich opravdu dobře...
Sladce jsme dospaly Lenčin sen a tak hurááá na snídani! Je formou švédského stolu a opravdu bohatá, rozmanitá a výborně chutná! Zbývá převlek za cyklisty, sbalit se, rozloučit a tradááá...
Už si to kulíme z toho úžastného kopce, co bere dech a co nazývaj ho Ještěd. Vítr nám hvízdá kolem uší, slunko se na nás směje, brouci nám uhýbají z cesty, prostě paráda!
Křižany, Osečná a Ralskem (i zakázanými pěšinami, ani se nebojím, neb Lenka se v tom vyzná) na Kuřívody. Zde krátká přestávka na kofolu a boršč a znova do pedálů: Bělá pod Bezdězem, Březovice, Nosálov. Cestou stačí natáhnout ruku a pohladit si kudrnatý kopec Ralsko a následně hrdě vzpřímený hrad Bezděz.
Nosálov nás vítá v Kokořínsku, v tom našem mile známém ale i tajuplném. Na Harasově brzdíme za účelem vykoupání se ve zdejším rybníce (moje premiéra, Lenka v mládí nesčetněkrát). Je zde docela živo, po krátkém zaplavání dokonce i klobásku s pivkem dostaneme. Dělá se dusno, komáři by chtěli štípat. Mastíme si to dále na Hostín, nahoru a dolů na Liblice, jen tak periferně štrejchnem Všetaty a už kolem tišického pískovcového lomu, co po skončené těžbě je už pár let taky koupací.
Za Neratovicemi v Kojeticích se náhle zbláznil vítr, vytahuje se a předvádí, jak to jen mužský umí. Větve stromů se hluboce klaní, začíná pršet. Hodíme na sebe bundy-větrovky, rádoby nepromokavky. Jako žluté karkulky statečně bojujeme s vichrem, ještě že bouřka v nedohlednu a do Prahy jen 20 kiláčků. Ale i ty a chvílemi solidní slejvák stačí, že nám švachtá v botách.
Konečně v Praze, na tacháči 123 km a i přes větrně mokrý závěr stále nálada skvělá.
Sny, představy a přání si občas musíme plnit. To aby jedno přísloví, v němž se praví, že "život je jen ubohou parodií na naše sny" dostalo na frak. Myslím, že Lence a mně se zadařilo.
Vylíčila a sepsala Iva.